Čarodějka

 

Podle módního diktátu

To jsem se naposledy pobavila u pořadu Prostřeno, když „dámy“ u stolu v nejlepším u jídla nahodily téma „holení všude“ u mužů i žen. Tedy, slovo „pobavila“ není tak úplně přesné, nebyla to zábava, i když se nad tím dá povznést, taková konverzace přece ke stolu, dámy, nepatří. Tohle vidět naše paní učitelka obsluhy …

Učila nás, že u stolu jsou podobná témata tabu, stejně jako česání, lakování nehtů, stříhání nehtů, jakákoli manikúra, pedikúra, kosmetické zkrášlování a úkony hygieny, včetně česání. Jak by se vám líbilo, kdybyste si pochutnávali na dobré večeři a najednou doprostřed talíře přistálo kus nehtu? Mně se z toho zvedá žaludek. Ale zároveň pozoruji, že se podobné móresy tak nějak pomaličku nenápadně vkrádají. Podobně jako hlasité vyzvánění mobilů a další projevy vypovídající o nedostatku empatie a taktu. Cmrndání kafe v termohrnku po ránu v metru a tramvaji, třeba …

Nejvíc mě ale dostávají vychytávky, kterými se nezabývá ani módní policie. Zrovna včera jsem potkala na nástupišti krásnou holku, co byla tak krásně retro vyšvihnutá, tak retro, že jsem ani nepoznala, jestli jsou to léta dvacátá, třicátá, padesátá nebo jakási z minulého století, co se nám šmahem vrátila zpátky. Jenomže, holčičky, co chcete být in a napodobovat, ono by to také chtělo vzít nějaký kurz přes materiály, tenkrát se nosila vlna, kašmír, hedvábí a kožešiny.

Bavlna byla spíš plátno, když dorazil tesil, tak se všechno vyžehlilo, puky lícovaly, ramena byla vycpaná na správných místech a sedělo to na ramenou, ne na loktech, jako včera jedné paní, která měla svoje sáčko o několik čísel větší. Já pro to mám pochopení, jednak chci mít rezervu a jednak chci mít pohodlí, ale když chci mít něco opravdu šik, mám to ušité na míru. Na tohle jsem rozmazlená od babičky.

Babička říkávala: nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Kdyby viděla současnou konfekci, která se trhá už před odnesením k pokladně, když sedí kolem pasu, není to úplně přesné v ramenou, či bocích a kdyby viděla, jak se ty hadry pak na těle podivně vlní, spráskla by těma svýma rukama a řekla, že škoda takové práce.

No, ale v době, kdy se k šatům nosí pohorky, všechno se muchlá jako hadr na podlahu a když se dvakrát vypere, není poznat ani původní barva, jen se udělá z nouze ctnost, tak se nad šlendriánem přivřou obě oči. Pak je možná lepší mezi těmi, co si nemají co říci, stočit konverzaci od módy na epilaci. Asi to zrovna hýbe dnešním světem víc.


20.11.2014 |
Autor: AB
| stálý odkaz
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se